3.12
Komunikace se zaměstnanci – hodnotící pohovory v resortu školství
Bc. Lenka Polášková
V obecné míře lze říci, že hodnocení zaměstnanců škol a školských zařízení patří mezi nejméně oblíbené činnosti vedoucích pracovníků ve školství. Velmi často je hodnocení rizikovým faktorem, který ovlivňuje komunikaci mezi vedením školy a podřízenými. Přesto nejde tento proces "odbýt", ani vynechat z procesu řízení. Hodnotitel - ředitel(ka) školy by neměl být učitelem, zachráncem, trestajícím ani spasitelem z osobních problémů svých podřízených - hodnocených. Hodnocený by primárně měl být motivován a konstruktivně hodnocen. To jsou hlavní cíle procesu hodnocení, který je nezbytnou součástí profesního rozvoje pedagogických pracovníků. Hodnotící pohovory by v žádném případě neměly zasáhnout rovinu osobní, a to jak ze strany hodnotitele, tak ze strany hodnoceného.
NahoruHodnocení v obecném měřítku
Hodnocení zaměstnanců patří k základním personálně-manažerským procesům v jakékoliv organizaci. Základními cíli hodnocení je definice cílů a jejich další plánování, udržování vzájemné komunikace mezi vedením školy a zaměstnanci, zjišťování jejich potřeb a také nastavování systému odměňování. Jedním ze zcela klíčových cílů hodnocení je také motivace ke zvyšování výkonnosti zaměstnanců (další vzdělávání, rozvoj profesních kompetencí zapojování do projektových aktivit atd.). Z hlediska typologie hodnocení v organizacích se můžeme například setkat s:
Systém hodnocení musí být v organizaci nastaven v klíčových dokumentech školy. Zde bývá hodnocení také časově specifikováno. Tedy kdy konkrétně, u koho a jakou formou probíhá. Kvalitně nastavený systém hodnocení umožňuje motivaci zaměstnanců pro jejich další profesní rozvoj, možnost rozhovoru se zaměstnancem a získání jeho zpětné vazby a také návaznost na systém odměňování. Právě z důvodu nastavování relevantního systému odměňování je nutné znát názor zaměstnance.
Jakékoli kritérium pro hodnocení by mělo být jasné, měřitelné, konkretizované a ohraničené časovým úsekem.
Obrázek 1: Nejčastější problematické aspekty pedagogických týmů.
ZDROJ: Bc. Lenka Polášková
NahoruKritéria hodnocení a jejich pravidla
Základní kritéria systému hodnocení, která je nutné předem zvážit, jsou:
a) Jak často, koho a jakým způsobem hodnotit?
Všichni zaměstnanci > v závěru zkušební doby, na konci doby určité, standardizované hodnocení (zpravidla 1x ročně).
Další četnost je nastavena dle individuálních specifik a potřeb. Je potřeba rozlišit skupinu pedagogických pracovníků a nepedagogických (provozních) pracovníků.
b) Jakým způsobem členit kompetence zaměstnanců dle jejich kvalifikace a náplně práce?
Zahrnují informace specificky orientované, dle příslušné kvalifikace. Například odborné znalosti, jazykové znalosti nebo počítačovou gramotnost.
Zahrnují zejména kompetence nezbytně nutné k výkonu profese, například komunikaci, odolnost vůči stresu, spolupráci v týmu, spolehlivost nebo řešení krizových situací.
NahoruHodnocení jako moderní trend – výhody a nevýhody
Jako každý proces práce s profesním rozvojem zaměstnanců má také oblast hodnocení své výhody, nevýhody a rizika. Výhodou je jednoznačně zlepšení komunikace, zejména pak komunikace mezi vedením školy, pedagogickým týmem a provozními zaměstnanci. Zde si dovolím zmínit zkušenost ze své lektorské praxe. Poměrně často řeším dotazy ředitelů na oblast špatné spolupráce mezi pedagogickými a provozními zaměstnanci a možnosti nápravy. Často je tato situace důsledkem nedostatečně nastavených kompetencí vedením škol pro obě skupiny, často také nerespektování náročnosti práce a její odlišné náplně či zasahování provozních zaměstnanců do kompetencí pedagogických pracovníků a naopak.
Zde se dostáváme k oblasti nevýhod systémů hodnocení. Často si nový systém žádá změny a ty spočívají hlavně ve změně myšlení ředitelů škol. Nesnadný je také výběr systému hodnocení a nastavení kritérií. V neposlední řadě také uvedení systému do praxe.
NahoruHodnocení zaměstnance – hodnotící pohovory
Hodnotící pohovory jsou takřka ojedinělou záležitostí v rámci profesního rozvoje pedagogických pracovníků a taktéž v rámci budování organizace jako stabilního subjektu. Je tomu tak z řekněme prostého důvodu. Vedoucím pracovníkům (ředitelům, jejich zástupcům) nezbývá čas. Systém je natolik přetížen administrativou, že postrádá prostor pro to…