Doc. PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D.
NahoruKdo jsou lidé, o kterých říkáme, že jsou nadaní?
Chceme-li se zodpovědně zabývat nadanými jedinci (později tuto skupinu omezíme na nadané žáky), musíme si nejprve ujasnit terminologii, která se v souvislosti s touto problematikou používá. V běžné mezilidské komunikaci se označení nadaný/talentovaný člověk používá poměrně často, a to v mnoha souvislostech a bez hlubšího přemýšlení nad shodností či rozdílností obou pojmů. Obvykle říkáme, že ten (ta) má nadání na kreslení, na sport, na hru na hudební nástroj, na jazyky a podobně. Co tím však chceme vyjádřit? Zřejmě to, že dotyčný jedinec něco zvládá (umí) lépe než ostatní, přičemž takové sdělení je pro nás bezpochyby srozumitelné.
Je ovšem nutno upozornit, že mezi odborníky neexistuje jednoznačný a všeobecně přijímaný výklad toho, kdy by měl být jedinec označen jako nadaný a kdy jako talentovaný. A to jak v naší republice, tak v Evropě či ve světě.
Např. Rudolf Kohoutek představuje klasifikaci stupňů schopností takto:
-
Nadání je takové příznivé spojení schopností, které člověku umožňuje nadprůměrně úspěšné provádění určité činnosti. Pojem nadání (podobně jako pojem schopnosti) nezahrnuje jenom funkce poznávací (intelektové), ale i volní a citovou stránku osobnosti. Relativně autonomní může být nadání verbální, performační (názorové) a sociální. Nadání může být buď univerzální (ve více oblastech činnosti) nebo speciální (např. pro jazyky, pro matematiku, pro konstrukční činnost).
-
Talentem rozumíme takové příznivé spojení schopností, které umožňuje originálním, tvořivým způsobem vykonávat určitou činnost a dosahovat v ní vynikajících výkonů. Je to systém předpokladů pro tvořivou činnost v jedné nebo více oblastech. Talent předpokládá poměrně vysokou psychomorfologicky podmíněnou úroveň nadání a umožňuje dosáhnout v určité oblasti vynikajících úspěchů. Zárodky talentu, např. hudebního, výtvarného, matematického, pohybového, technického, literárního apod., se mohou objevit již v dětství.
-
Géniem nazýváme člověka s mimořádným talentem, který dokáže vytvořit pro danou společnost a dobu vrcholná, až epochální díla. Termín génius pochází z latiny. Původně to byl strážný duch, který provázel člověka od narození. Genialita je mimořádná schopnost ke skutečné tvůrčí činnosti, a má navíc výrazný rys univerzalismu.
Carl Gustav Jung, švýcarský lékař, zakladatel analytické psychologie, se zamýšlí nad genialitou. "Genialita patří mezi nejkrásnější, ale často i nejnebezpečnější plody na stromě lidstva. Visí na nejtenčích větvích, které se snadno ulamují. Mnohdy je vývoj geniality
v nepoměru, disharmonii se zralostí zbývající osobnosti a leckdy má člověk dojem, jako by tvůrčí osobnost rostla na úkor osobnosti humánní. Někdy existuje dokonce taková diskrepance mezi géniem a jeho mravností, že se musíme ptát, zda by trochu méně nadání bývalo nebylo lepší." Nejen Jung, ale i mnozí další považují genialitu za schopnost často se kombinující s psychopatologickými rysy osobnosti.
K pojmům nadání, talent, genialita se přidává ještě slovo inteligence.
Jean Piaget, zakladatel vývojové psychologie a průkopník konstruktivistické teorie znalostí, definoval inteligenci jako "... schopnost adaptace, tedy určitou rovnováhu mezi tím, jak se dotyčný přizpůsobí vlivům okolí, a tím, jak si okolí přizpůsobí sobě". Toto Piagetovo pojetí inteligence lze bezpochyby považovat za pojetí moderní a aktuální, reflektující skutečné schopnosti nadaných. Pokud se zamyslíme nad tím, zda se v našem okolí nachází nadaný jedinec nebo jedinec, kterého nějak neumíme zařadit mezi "běžnou populaci“, a zvážíme jeho pozorovatelné schopnosti, musíme s Piagetem souhlasit. Jen na okraj je potřeba poznamenat, že tyto schopnosti nemusí takový člověk nutně dávat svému okolí najevo, dokonce lze říct, že si jich sám nemusí být vědom, někdy bohužel na rozdíl od okolí, které jeho jinakost naopak vnímá, což je patrné právě ve školních kolektivech. Problémem ostrakizace nadaných žáků se budeme zabývat v některém z dalších textů.
Vraťme se však zpět k pojmům talent a nadání. Obecně platí, že někteří odborníci tyto pojmy ztotožňují a považují je za synonymní, ovšem jiní je od sebe odlišují a vnímají je jako určitou posloupnost. Francois Gagne je dnes jedním z mála odborníků v oblasti nadání, kdo se snaží terminologicky rozlišovat mezi pojmy nadání a talent. Nadáním nazývá vrozené schopnosti vztahující se k psychickým funkcím. Nadání se podle něj v průběhu vývoje transformuje na talent, který je vztahován k výkonům v konkrétní oblasti lidské činnosti.…
