9.14
Předcházení šíření infekčních chorob
Bc. Lenka Polášková
Problematice předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění je věnována celá hlava III zákona o ochraně veřejného zdraví.
Díl 1 upravuje očkování, spolupráci orgánů ochrany veřejného zdraví se zdravotnickými zařízeními a opatření proti šíření infekčních onemocnění fyzickými osobami, které vylučují choroboplodné zárodky. Plně se zde projevuje již v úvodu uvedená skutečnost, že krajské hygienické stanice nejsou v současnosti poskytovateli zdravotních služeb. Naproti tomu zdravotnická zařízení nejsou, na rozdíl od KHS, správními orgány, v jejichž pravomoci by bylo rozhodovat o povinnostech fyzických a právnických osob. Zákon zde upravuje povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb v souvislosti s očkováním a výskytem infekčních onemocnění a povinnosti fyzických osob, zejména povinnost podrobit se pravidelným očkováním dle prováděcího předpisu.
Díl 2 upravuje problematiku ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. V prvé řadě povinnosti osob, které tato opatření provádějí a předpoklady, které musí splnit osoby provádějící speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci. Jedním z předpokladů je úspěšné složení zkoušky odborné způsobilost před komisí. Tyto komise zřizují krajské hygienické stanice a po úspěšném složení zkoušky vydávají osvědčení o odborné způsobilosti. Podrobnosti upravuje prováděcí předpis.
V pravomoci KHS je dále nařídit provedení speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, hrozí-li šíření nákazy nebo zvýšený počet přenašečů infekčních onemocnění. V naléhavých případech lze tato opatření nařídit i ústně.
Díl 3 upravuje postup při zjištění výskytu infekčního onemocnění. Zjištění výskytu infekčního onemocnění a některé další významné skutečnosti jsou poskytovatelé zdravotních služeb a provozovatelé ústavů sociální péče povinni neprodleně ohlásit KHS, která vydává pokyny k provedení nezbytných opatření. KHS jsou oprávněny provádět epidemiologická šetření zaměřená zejména na ověření diagnózy a zjištění ohniska nákazy. Dále zákon v této souvislosti upravuje vzájemnou informační povinnost mezi orgány státní správy.
Stanovena jsou opatření, kterým jsou povinny podrobit se osoby, které onemocněny infekčním onemocněním nebo jsou podezřelé z nákazy.
Krajské hygienické stanice mohou dále nařídit mimořádná opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku. Mezi nejčastější závady, které byly v rámci státního zdravotního dozoru shledány, bylo jednoznačně stejně jako v roce 2018, nedostatečná vybavení hygienických zařízení, ať už zařizovacími předměty (hygienické kabiny, sprcha, umyvadla) či potřebami pro osobní hygienu dětí, žáků (zajištění osoušení rukou, zajištění dávkovačů mýdla s prostředkem na mytí rukou apod.).
Nedostatečný úklid a v případě mateřských škol přijetí dítěte bez řádného očkování, které je důležité pro zachování imunity v kolektivu předškolních dětí.
Postup při uzavírání škol z důvodů zvýšené nemocnosti akutními respiračními infekcemi a chřipkou
-
Vzhledem k množícím se dotazům a rozdílnému přístupu k uzavírání škol z důvodu zvýšené nemocnosti akutními respiračními infekcemi a chřipkou, s cílem zabezpečit jednotný postup v rámci celé ČR byl v minulosti vydán metodický pokyn.
-
Prvotním impulzem pro rozhodování o uzavření školy z důvodu zvýšené nemocnosti akutními respiračními infekcemi a chřipkou je absence 30 a více procent žaků, které předchází…
