Šikana a kyberšikana: Jak je rozpoznat, předcházet jim a efektivně je řešit

1.100.2

Šikana a kyberšikana: Jak je rozpoznat, předcházet jim a efektivně je řešit

Bc. Eva Kolářová

Úvod

Šikana a kyberšikana jsou jedněmi z nejzávažnějších problémů současnosti, kterým musíme jako společnost čelit. Na šikanu lze narazit v mnoha podobách (například v armádě, sportovních klubech, ve vězení či na kterémkoliv pracovišti ve formě mobbingu, bossingu či staffingu), avšak nejčastěji je šikana spojována se školním prostředím. Specifickou formou šikany je kyberšikana, která se odehrává prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (ICT).

Ačkoliv definice obou jevů nejsou jednotné, šikana i kyberšikana mají několik společných charakteristik. První z nich je společný cíl (tedy záměrné ublížení druhé osobě, která se nemůže nebo neumí bránit), ačkoliv v rámci kyberšikany se může objevit i specifický fenomén, kdy pachatel původně nechce oběti ublížit, ale pouze se chce pobavit na její úkor, avšak nad kyberšikanou ztrácí kontrolu (Kopecký, 2018b). Dle MŠMT (2016) je šikana dále charakterizována nepoměrem sil mezi zúčastněnými, bezmocností oběti, subjektivní nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese (to znamená, že důvodem pro takové chování není nic jiného než akt agrese jako takový). Podmínkou pro šikanu i kyberšikanu je také opakování útoku (v případě kyberšikany je opakováním každé další sdílení, opakované komentování atd.) či hrozba opakování útoků, ačkoliv například Martínek (2009) opakování mezi podmínky šikany nezařazuje a na příkladu vykresluje, jak může jednorázový akt šikany ve školním prostředí vypadat. V kyberprostoru o jednorázových útocích hovoříme pouze jako o online obtěžování, jelikož jejich dopady na oběť jsou často pouze dočasné (MŠMT, 2016).

 NahoruDopady šikany na oběti, agresory a přihlížející

Dopady šikany na oběť

Šikana má negativní dopady fyzické, psychické i sociální povahy, a to na všechny zúčastněné (tedy i pouhé přihlížející) (Camodeca; Nava, 2020; Pichel et al., 2021). Tyto dopady jsou přirozeně nejzávažnější pro samotné oběti šikany a jejich závažnost se odvíjí od mnoha faktorů, jako je délka, intenzita, forma či stádium šikany. Následky mohou být okamžité/bezprostřední, avšak řada z nich přetrvává až do dospělosti (Camodeca; Nava, 2020). Mezi okamžité fyzické dopady tradiční šikany patří fyzická poranění (modřiny, škrábance...), somatizace (bolesti břicha, hlavy, častá onemocnění) či problémy se spánkem, příjmem potravy atp. Do psychických dopadů můžeme zařadit pocity zoufalství, stresu, vzteku, napětí, dále je také běžné zhoršené soustředění, ztráta motivace či zhoršený prospěch. K sociálním důsledkům pak řadíme problémy s důvěrou, omezení sociálních schopností, plachost či osamělost. Znalost okamžitých dopadů šikany na oběť je klíčová pro její včasné odhalení a zvolení vhodné intervence. Je třeba si však taktéž uvědomit dlouhodobé dopady, které šikana oběti způsobuje. Dlouhodobé dopady se mohou týkat psychického zdraví (deprese, úzkosti, posttraumatická stresová porucha, suicidální tendence...), fyzického zdraví (vyšší riziko obezity, předčasné stárnutí...) i socioekonomického statusu (to může souviset s narušením kognitivních funkcí a/nebo sociálního fungování, které způsobuje sníženou schopnost dlouhodobějšího vzdělávání a docházky do zaměstnání) (Sandoval et al., 2014). Řada z těchto dopadů se objevuje rovněž u kyberšikany, ačkoliv fyzické dopady kyberšikany se netýkají fyzických poranění způsobených agresorem (ačkoliv se u oběti kyberšikany mohou objevit fyzická poranění, která si způsobila sebepoškozováním), ale spíše psychosomatických obtíží (problémy se spánkem, bolesti břicha, hlavy, nechutenství, nevolnost). Specifickým dopadem kyberšikany je však časté omezování používání internetu či mobilního telefonu, protože právě jejich používání je s nepříjemnými pocity spojeno (Kopecký, 2016). Ačkoliv obě formy šikany mohou vést k závažným a dlouhodobým následkům, oběti kyberšikany vykazují vyšší míru úzkosti, deprese i rizika sebepoškozování a suicidálního chování než oběti tradiční šikany (Li et al., 2024).

Dopady šikany na agresora

Agresoři jsou zpravidla zdravější a fyzicky silnější, ačkoliv výzkumy ukazují, že i u nich se mohou vyvinout psychické poruchy, které zvyšují riziko neúspěchu ve škole, užívání drog, nezaměstnanosti, rozvoje deprese, sebepoškozování či porušování zákona (Camodeca; Nava, 2020). Jelikož je u agresorů častější právě pozdější rizikové či nezákonné chování a antisociální osobnostní rysy, může být šikana jedním z prvních ukazatelů chování souvisejícího s vyhledáváním vzrušení (tzv. sensation seeking) (Camodeca; Nava, 2020). Lidé s vyšší mírou vyhledávání vzrušení obecně rádi riskují, testují hranice a zkoušejí, kam až mohou ve svém chování zajít. Častěji se také dopouštějí rizikové jízdy, což vede k vyšší pravděpodobnosti zapříčinění dopravních nehod (Rosenbloom, 2003). Zdá se, že opakované vystavování se konfliktním situacím během šikany vede k habituaci, což znamená, že se u agresorů snižuje citlivost na stresové podněty (Camodeca; Nava, 2020). U pachatelů stejně jako u obětí šikany dochází také ke snižování sebehodnocení, které může stát ale i na počátku šikany (snížené sebehodnocení může být tedy příčinou i následkem šikany). Zdravé sebehodnocení je jedním ze základů životní spokojenosti a má velký vliv na naše prožívání i jednání, a proto je nutné, aby děti i dospívající zdravé sebehodnocení rozvíjeli (Kopecký, 2016).

Dopady šikany na přihlížející

Jak bylo zmíněno, následky šikany nenesou pouze oběti a agresoři, ale také přihlížející. Pouhé přihlížení šikaně je velmi znepokojující zkušenost a může u jedinců zvýšit pravděpodobnost negativních emocí, subjektivně vnímaného distresu a vyšší citlivosti k podnětům. Camodeca a Nava (2020) zmiňují, že fakt, že přihlížející sami zažívají strach z vlastní viktimizace či jen pouhé empatické soucítění s obětí, může vést k vyšší míře úzkostí, psychosomatických potíží či k užívání drog, ke kterému se uchylují za účelem snížení těchto negativních pocitů. Studie také odhalila, že přihlížející stejně jako oběti šikany vykazují podobné nedostatky v regulaci emocí v dospělosti, což je vysvětlováno kumulativním efektem morálního stresu (tedy opakovaná účast přihlížejících coby svědků nespravedlnosti bez možnosti zásahu vede k internalizované bezmoci a emocionálnímu vyčerpání). Výzkum dlouhodobých dopadů šikany na přihlížející však není příliš rozsáhlý.

 NahoruSignály šikany a kyberšikany

Znát dopady šikany (a především ty bezprostřední) na její aktéry je důležité především proto, abychom si jednak uvědomili závažnost tohoto nežádoucího chování a jednak abychom ho dokázali ve skupině včas odhalit a následně vhodně zasáhnout. Právě odhalení šikany může být pro pedagoga či rodiče velice obtížné, zpravidla proto, že se projevy šikany mohou překrývat s projevy puberty (změny nálad, uzavřenost, zhoršení prospěchu atd.), ale i proto, že si žák sám nepřipouští, že se obětí šikany stal či své utrpení před dospělými úspěšně skrývá (ať už ze studu, či ze strachu). Proto je důležité, aby byli dospělí vnímaví vůči varovným signálům, které šikanu a kyberšikanu doprovázejí.

Mezi základní varovné signály kyberšikany, ale i tradiční šikany dle Kopeckého (2018a) patří:

1. Dítě, které dříve informační technologie aktivně využívalo, se jim začne vyhýbat a odmítá je používat. Při čtení e-mailů, SMS zpráv či záznamů na svých virtuálních "zdech" může být dítě nervózní, nejisté a zarmoucené. 

2. V celkovém chování je dítě sklíčené, ustrašené a apatické, časté jsou výkyvy nálad i chování (včetně hádek s vrstevníky a rodiči). 

3. U dítěte se projevuje somatizace – bolesti břicha, hlavy, nechutenství, nevolnost, nespavost či noční můry. 

4. Časté je rovněž vyhýbání se styku s lidmi, předtím neobvyklé – chození za školu, trávení většiny času o samotě. 

5. Dochází ke zhoršení prospěchu ve škole. 

Dalšími ukazateli tradiční šikany jsou: problémy se soustředěním (dítě je tzv. duchem nepřítomné), vyhledávání kontaktů v nižších třídách (kde může i ubližovat), vyhledávání přítomnosti učitele (žák na učitele čeká před třídou a vchází do ní až poslední), vyhýbání se hodinám tělocviku (skrývání modřin, omezování fyzických kontaktů s agresory) (Martínek, 2009). Pedagog si také může všimnout, že je žák častým terčem kanadských žertíků, že má hanlivou přezdívku či mu ostatní špatně napovídají a smějí se mu; žák má celkově špatnou náladu, je stísněný a ustrašený (Martínek, 2009). Dále šikanovaný žák může často ztrácet věci, "zapomínat" úkoly či se bojí odpovídat před tabulí (Martínek, 2009).

Ke všem těmto signálům musí být pedagog citlivý, avšak neznamená to, že kdokoliv, kdo se bojí mluvit před tabulí či často zapomíná úkoly, zažívá šikanu. Šikana je doprovázena celým souborem projevů, nesnažme se tedy v každém šťouchnutí či slovním napadení šikanu vidět. Pedagog by měl být ke svým žákům všímavý, měl by pozorovat dění v hodinách i o přestávkách, všímat si vztahů mezi žáky (sledovat jejich spolupráci i rivalitu) a často s žáky komunikovat. Obecně bychom měli zpozornět v momentě, kdy se dítě začne chovat zásadně jinak, než jsme byli doposud zvyklí (mění své chování, omezuje běžné aktivity, je nervózní a roztěkané, má psychosomatické potíže). Pokud u svého žáka na varovné signály narazíme, nebojme se ho citlivým způsobem oslovit a nabídnout mu naši podporu a pomoc při řešení problému. Pedagog také musí při odhalení šikany vždy zaujmout negativní postoj vůči tomuto chování a vyjádřit nesouhlas s ním před celou třídou, oběť tím získá pocit podpory a ochrany a agresor pozná, že takové chování nebude tolerováno (Martínek, 2009). Pedagog by však měl vždy odsuzovat pouze čin, který agresor spáchal, nikoli osobu agresora jako takovou (Říčan; Janošová, 2010).

Mezi nevhodné postoje, které pedagog může zaujmout, řadíme například:

• popření (postoj, kdy učitel žije v domnění, že se v jeho třídě nic takového stát nemůže),

• bagatelizace (postoj typu "tohle se dělo i v době, kdy jsem chodil do školy já"),

• obviňování oběti ("kdybys neprovokoval, tak se ti nic nestane"),

• egocentrické ublížení (situace, kdy pedagog hraje na city a lituje sám sebe, agresoři v takové chvíli vycítí, že je pedagog slabý),

• autoritativní postoj (prezentace vlastní síly) či

• agrese (např. fyzický útok vůči agresorovi) (Martínek, 2009).

Pokud oběť tyto postoje ze strany pedagoga zažívá, pouze v ní podporují pocity bezmoci a bezvýchodnosti.

 NahoruTypologie agresora a oběti

Proti šikaně není nikdo imunní, což znamená, že obětí, ale i agresorem se může stát v podstatě kdokoliv. Existují však jisté prototypy agresorů a obětí, které je vhodné znát, aby pedagog věděl, na které typy žáků je třeba se více zaměřit.

Co se týče agresorů tradiční šikany, zde Martínek (2009) rozlišuje čtyři typy:

1. Hrubý, fyzický. U tohoto typu dominuje fyzická síla, intelekt může být podprůměrný, ale není to pravidlo. Co se týče rodinného zázemí agresora, je pravděpodobné, že agresor zažívá stejné chování ze strany rodičů, popřípadě jsou jeho rodiče nečitelní (tzn. že se odměny a tresty vůči dítěti odvíjejí od jejich nálady).

2. Jemný, kultivovaný. Tento typ agresora je složité odhalit. Často je inteligentní, k dospělým se chová slušně, pomáhá ostatním, je sociometrickou třídou hvězdy. Obětem často neubližuje sám, nýbrž k agresi navádí ostatní. U učitelů bývá oblíbený, a proto si ho často vyberou za pomocníka při vyšetřování šikany. Při vyšetřování je tedy třeba být obezřetný a zůstat objektivní. Zázemí tohoto agresora často spočívá ve velmi tvrdé, až vojenské výchově.

3. Srandista. Tento typ agresora bývá taktéž oblíbený u učitelů. Na okolí působí jako pohodář, co nemá žádné starosti, problémům se vyhýbá, nečelí jim. Často vtipkuje během hodin, a pokud je při ubližování přistižen, tvrdí, že je to "jenom sranda". Zázemí bývá volnomyšlenkářské s nejasnými hranicemi.

4. Spouštějící ekonomickou šikanu. V těchto situacích slouží k rozvrstvení třídy majetek. Agresoři, kteří spouštějí ekonomickou šikanu, jsou často z rodin, které preferují nadbytek materiálních věcí, rodiče chtějí, aby bylo jejich dítě ve všem nejlepší, a ve výchově jim chybí cit a souznění. Dítě nezná pocit, kdy po něčem touží delší dobu, jelikož vše ihned dostane. To má za následek, že si dítě věcí neváží, což následně vede k tomu, že si neváží ani mezilidských vztahů.

I u obětí tradiční šikany lze vypozorovat jistou typologii. Martínek (2009) opět identifikuje čtyři typy dětí, které se častěji stávají oběťmi šikany:

1. Oběť na první pohled. Tento typ žáků často vysílá signály slabosti, jsou hubené, vytáhlé, mívají zvláštní barvu vlasů, jsou bojácní, osamocení a neprosazují se. Zázemí tohoto dítěte je často velmi ochranitelské.

2. Setrvávající dlouhou dobu pod ochranitelskými křídly matek či babiček. Zpravidla ženské příbuzné si nepřipouštějí, že jejich dítě dozrává a stává se samostatným, a chovají se k němu jako k nesoběstačnému. Ostatní děti vnímají jejich chování jako provokující a je pro ně signálem, že je dítě slabé.

3. Handicapované děti. Jakékoliv odlišení může vést k viktimizaci, proto je třeba být k těmto dětem velmi vnímaví co se vztahů s vrstevníky týče.

4. Učitelské děti. Děti učitelů bývají jedněmi z nejčastějších obětí (Martínek, 2009).

Co se týče kyberšikany, zde pachatelé tvoří velice heterogenní skupinu, ve které nalezneme dívky i chlapce, osoby s nízkým i vysokým sociálním statusem, děti s nižším i vyšším sebevědomím a různými kognitivními schopnostmi (Kopecký, 2018b). To znamená, že se mezi pachateli nacházejí žáci s dobrým i špatným prospěchem, bohatí i chudí, chytří i méně chytří. Typologie pachatelů kyberšikany se spíše odvíjí od jejich motivace k chování (např. motiv upoutání pozornosti, motiv zahnání nudy, motiv vykonat něco velkého či motiv Mengeleho, ve kterém agresor zkoumá, co vše oběť vydrží) (Kopecký, 2018b). U tradiční šikany můžeme zaměřit pozornost na ohrožené typy dětí, avšak kyberšikany se může dopustit naprosto kdokoliv. I proto je nejlepším bojem proti šikaně její prevence.

 NahoruPrevence šikany a kyberšikany

Jako vždy i v případě šikany je vhodnější problému předcházet než ho…