Mgr. Marika Kropíková
Člověk jako tvor společenský potřebuje ke svému spokojenému životu soužití a blízkost dalších lidí. Proto vstupuje do sociálních skupin, bez jiných lidí by de facto zahynul. Do jednotlivých sociálních skupin člověk vstupuje na základě dobrovolnosti či nedobrovolnosti.
Každý z nás si pamatuje, kdy chodil do školy a zážitky ze své školní docházky. Pamatuje si své učitele, své spolužáky, zážitky, situace, výuku, mimoškolní činnosti. Vybaví si uspořádání třídy, chodeb, šaten. Někteří z nás si pamatují i zasedací pořádek ve třídě.
Školní třída vstupuje do života dítěte od raného dětství a stává se součástí jeho života. Primární působení rodiny se při vstupu dítěte do školy rozšiřuje o další sociální dimenzi. Ve školní třídě si jedinec pomocí skupinového života osvojuje návyky, tradice, určuje si své hodnoty a učí se sociálním rolím.
Abychom byli schopni pochopit fungování školní třídy jako specifické sociální skupiny, je třeba znát obecné znaky a funkce sociálních skupin jako takových.
NahoruSociální skupina
Sociální skupina je seskupení, ve kterém se lidé sdružují za účelem dosahování osobních a společných cílů, s využitím vzájemné komunikace a součinnosti. Tuto skupinu tvoří minimálně dva lidé, mezi kterými dochází k utváření vzájemných vztahů a společných hodnot. Skupina jako celek má vždy společné zájmy, cíle a vlastní normy.
Kohoutek (1998) říká, že společenská skupina je celek dvou nebo více osob, které jsou ve vzájemných, více či méně vymezených a soudržných, formálních nebo neformálních vztazích a interakcích. Má vlastní systém pojítek, hodnot, cílů a norem regulujících chování jednotlivých členů.
V době příslušnosti k sociální skupině, do které jedinec vstoupil na základě sociální situace, je člověk velmi ovlivněn ostatními členy skupiny a skupinou jako takovou. Skupina na jedince aktivně působí a formuje jeho názory, utváří jeho postoje, může měnit jeho nálady, předsudky, stereotypy a celkově ovlivňovat jeho mentální mínění. Každá skupina si vytváří vlastní normy, role a očekávání směrem k chování jednotlivých členů. Zároveň si každá skupina stanovuje vlastní tresty, resp. sankce za nedodržování pravidel, na kterých se skupina dohodla. V neposlední řadě se ve skupině vytváří skupinové vědomí společného cíle nebo účelu dané skupiny, a to od kladných přes neutrální až po záporné cíle.
NahoruDělení skupin
Skupiny se dělí na základě různých hledisek. Konkrétně se jedná o dělení podle touhy po příslušnosti na skupiny členské, tzv. interakční, a referenční, tzv. vztažné.
Členská skupina je typem skupiny, do které jedinec patří, zná její pravidla a alespoň částečně se s těmito pravidly ztotožňuje. Řadíme sem školní třídu.
Skupina referenční je skupina, do které by jedinec chtěl patřit, zná její pravidla, ví, jak tato skupina funguje, ale nepatří do ní. Další dělení skupin je možné podle pevnosti vazeb ve skupině. Zde se skupiny dělí na primární, v ní jsou blízké vztahy mezi jednotlivými členy skupiny, kontakt probíhá tváří v tvář a charakteristickým rysem je malý počet členů, a skupiny sekundární, ty mají vyšší počet členů. Školní třída je typická sekundární skupina. Školní třída jako sociální skupina následuje za rodinou, vztahy jsou zde většinou zprostředkované, působí na jedince selektovaně. Tato skupina rozvíjí určité dovednosti a uspokojuje specifické zájmy jednotlivce. Jedinec do skupiny školní třídy vstupuje již s předem danými osvojenými dovednostmi, které si přinesl z primární skupiny, tedy z rodiny. Rozdělení skupin podle charakteru a intenzity vazeb ve skupině určuje skupinu formální a neformální. Ve formální skupině jsou lidé sdružení na základě nějaké normy, případně zákona, předpisu. Tato skupina vzniká administrativní cestou za určitým cílem, její hierarchie je většinou určována předem vůdčí pozicí skupiny. Autonomie skupiny je nižší z důvodu závislosti na dalších skupinách. Je typická pro školní třídu. V neformální skupině, která vzniká spontánně, jednotlivci do ní vstupují dobrovolně, není potřeba předem daných podmínek ke vstupu. Tato skupina se vytváří samostatně a struktura vztahů uvnitř skupiny odpovídá celkovému postavení mezilidských vztahů, které jsou založené na přátelské a komunikativní atmosféře. Jedná se o skupinky žáků ve školní třídě, které se vytvářejí na základě vzájemných sympatií, zájmů, dovedností. Podle stálosti vazeb ve skupině se skupiny dělí na krátkodobé a dlouhodobé a podle velikosti se skupiny rozdělují do tří kategorií. Skupina malá do 30 lidí je tvořená jedinci, kteří jsou navzájem v přímé nezprostředkované interakci a komunikaci. Mají blízké nebo shodné cíle a hodnoty a naplnění individuálních cílů odvozují, očekávají od skupiny. Jedinci jsou zde vřazeni do relativně stabilního systému pozic a rolí, tzv. skupinových struktur. Respektují se zde normy skupinového života. Školní třída je skupina malá. Dále se jedná o skupiny střední od 30 do 300 lidí, sem často řadíme školu, a skupiny velké nad 300 lidí.
NahoruVlastnosti sociálních skupin
Malé sociální skupiny mají celou řadu vlastností a charakteristik.
Stabilita skupiny je zakotvená v neměnnosti struktuře jednotlivých pozic. Typickou vlastností skupiny je jednotná činnost členů skupiny – integrita. Koheze. Jedinci ve skupině si uvědomují, že se navzájem potřebují a koheze (soudržnost) je pro ně výhodou. S touto vlastností úzce souvisí kooperace. Čím vyšší je schopnost spolupráce mezi členy skupiny, tím vyšší jsou výsledky a výkonnost skupiny i jejích jednotlivých členů. Skupina jako celek je pro své členy atraktivní svou činností, svým zaměřením, svými členy. Skupinu ovlivňuje její velikost. Další vlastností skupiny je autonomie, tedy charakter vztahů skupiny a jejího okolí a míra nezávislosti skupiny. Míra intimity je předpokladem k vytvoření citových vazeb mezi jednotlivými členy. V malé skupině jsou celkové sympatie či antipatie ve vyšší míře emocionálnosti. Jakákoliv skupina se vyznačuje nějakou propustností, tedy klade požadavky na vstup do dané skupiny na další zájemce. Každá skupina má cíl, kterého chce dosáhnout. Jedná se o zaměřenost skupiny, tedy nějaký společný jmenovatel a společnou motivaci. Skupina vyznává hodnoty typické pro danou skupinu, které skupinu směřují k určenému cíli, tzv. hodnotová orientace. Každá skupina uspokojuje potřeby jedinců (míra uspokojení) a zároveň každý jedinec vykazuje stupeň libosti, tedy jak je jedinec spokojený se svým zařazením do skupiny. V neposlední řadě každá skupina uplatňuje nějakým způsobem moc a dohled nad svými členy a kontroluje dodržování norem, tato vlastnost skupiny se nazývá míra kontroly. Jedinec, který je součástí skupiny, přijímá pravidla skupiny za své, podřizuje se požadavkům skupiny. Skupina zároveň vykazuje tlak na jedince, jedná se o konformitu, tedy přizpůsobení se jedince tlaku skupiny. Hlavní funkcí skupinového konformismu je udržovat ideovou a akční jednotu skupiny a tím zajišťovat dosahování skupinových cílů. Ve skupině probíhá rivalita, v tomto ohledu se členové skupiny snaží nejenom zvýšit své dosavadní výsledky, ale zároveň snížit zásluhy…
